Poslední z trilogie Holek na vodítku pojednává o dívce trpící mentální anorexií a následně bulimií.
Autor : Ivona Březinová
"Takže hlas je v troubě. A že na něj dřív byla pyšná. Když měli se sborem vystoupení, tak dokonce několikrát zpívala sólo. Všichni jí tehdy tleskali. Všichni, až na mámu. Měla tenkrát rande s Ríšánkem. Nebo to byl Karel? Možná Libor. Ale není to jedno? Nebyla tam. Jen babička se pyšně naparovala v první řadě a všem kolem hlasitě šeptala:
"Slyšeli jste ji, tu blonďatou? Slyšeli? To byla moje vnučka."
Martina tehdy na sebe byla pyšná. A pak ještě ten velkej kluk, ten klavírista, co ji doprovázel. Jak že jí to řekl? Že prý má nejen hezký hlas, ale i obličej. Něco takového jí od té doby už neřekl nikdo. Možná Honza si to myslí, ale ten má mozek napuštěnej toluenem, toho přece nejde brát vážně. Ale koho vlastně jde brát vážně?
Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi, kdo je v zemi zdejší nejkrásnější?
Ze sinalého obličeje s ostře vystouplými lícními kostmi na ni v zrcadle zíraly nepřirozeně velké oči.
Nikdy jsem si nevšimla, že mám tak velké oči. "
Tak tohle byl úryvek z knížky Holky na vodítku - Jmenuji se Martina.
Příběh vypráví o mladé blondýně Martině,která díky věčnému poňoukání své matky propadla anorexii a následně bulimii.Později se dostala do psychiatrické bezděkovské léčebny,aby se vyléčila ze své nemoci a mohla dál spořádaně žít svůj život.Bojuje se svými problémy každý den,aby jo už co nejrychleji pustili z toho ,,vodítka" jak té pomoci lékařů a sester dostat se z těch problémů spolu z ostaními, říkají.Doktor bílek jí stejně jako všem ostatním doporučí,aby si začala psát deník...A tak Martina opravdu takový deníček psát začne,ale neví,jak začít..A tak to začne celé pojednávat jako dopis své matce..Postupně se v knize dozvídáme,že Martinina máma měla vždy problémy s nadváhou a myslela si,že právě kvůli tomu ani nemá žádného přítele nebo dokonce manžela.Vyčítala si,že právě i kvůli tomu je opustil Martinin otec.Proto svou dceru pořád varovala,že nikdy nesmí dopadnout tak jako ona.Že nikdy nesmí být tak tlustá,osamělá a zoufalá jako ona.Chtěla.,aby byla pro Martinu odstrašujícícím případem.Nikdy jí nekupovala žádné sladkosti jako dostávjí ostatní děti a téměř nikdy nevařila.Když už jí někdo nějakou tu dobrotu donesl,okamžitě jí vzala se slovy ,,Tohle ona nejí" a šoupla to do nejvyšší skříňky v kuchyni.Po hádce s babičkou začla matka brát Martinu do cukráren a dokonce začla vařit a péct.V té době Martina opravdu hodně nabrala.Po nějaké době měla zase její matka období,kdy jí říkala,že mus zhubnout.A Martina si to vzala k srdci...Začala hubnout..A tím začal ten celý kolotoč...Možná,kdyby...........
"Slyšeli jste ji, tu blonďatou? Slyšeli? To byla moje vnučka."
Martina tehdy na sebe byla pyšná. A pak ještě ten velkej kluk, ten klavírista, co ji doprovázel. Jak že jí to řekl? Že prý má nejen hezký hlas, ale i obličej. Něco takového jí od té doby už neřekl nikdo. Možná Honza si to myslí, ale ten má mozek napuštěnej toluenem, toho přece nejde brát vážně. Ale koho vlastně jde brát vážně?
Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi, kdo je v zemi zdejší nejkrásnější?
Ze sinalého obličeje s ostře vystouplými lícními kostmi na ni v zrcadle zíraly nepřirozeně velké oči.
Nikdy jsem si nevšimla, že mám tak velké oči. "
Tak tohle byl úryvek z knížky Holky na vodítku - Jmenuji se Martina.
Příběh vypráví o mladé blondýně Martině,která díky věčnému poňoukání své matky propadla anorexii a následně bulimii.Později se dostala do psychiatrické bezděkovské léčebny,aby se vyléčila ze své nemoci a mohla dál spořádaně žít svůj život.Bojuje se svými problémy každý den,aby jo už co nejrychleji pustili z toho ,,vodítka" jak té pomoci lékařů a sester dostat se z těch problémů spolu z ostaními, říkají.Doktor bílek jí stejně jako všem ostatním doporučí,aby si začala psát deník...A tak Martina opravdu takový deníček psát začne,ale neví,jak začít..A tak to začne celé pojednávat jako dopis své matce..Postupně se v knize dozvídáme,že Martinina máma měla vždy problémy s nadváhou a myslela si,že právě kvůli tomu ani nemá žádného přítele nebo dokonce manžela.Vyčítala si,že právě i kvůli tomu je opustil Martinin otec.Proto svou dceru pořád varovala,že nikdy nesmí dopadnout tak jako ona.Že nikdy nesmí být tak tlustá,osamělá a zoufalá jako ona.Chtěla.,aby byla pro Martinu odstrašujícícím případem.Nikdy jí nekupovala žádné sladkosti jako dostávjí ostatní děti a téměř nikdy nevařila.Když už jí někdo nějakou tu dobrotu donesl,okamžitě jí vzala se slovy ,,Tohle ona nejí" a šoupla to do nejvyšší skříňky v kuchyni.Po hádce s babičkou začla matka brát Martinu do cukráren a dokonce začla vařit a péct.V té době Martina opravdu hodně nabrala.Po nějaké době měla zase její matka období,kdy jí říkala,že mus zhubnout.A Martina si to vzala k srdci...Začala hubnout..A tím začal ten celý kolotoč...Možná,kdyby...........
zozo | 19. března 2007 v 14:53 | 
ten dej mas stejnej, jako na blogu misulkaaa-my-world.blog.cz !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!